Morning Sun

1. april 2013 at 17:04 | MischelleS
Takže tady ji máte.:D Neni to nic extra, doufám, že si to aspoň někdo přečte a bude se vám líbit.:)

"Harry!" vykřikla jsem okamžitě , když jsem ho uviděla stát na letišti s kufrem. Byla jsem jeho odvoz. Něco jako šofér. Znali jsme se už dlouho, jako malý jsme si hrávali na pískovišti a houpali na houpačkách. Ráda na ty časy vzpomínám, ale pak se naše cesty rozdělili. Na něj čekala celosvětová sláva s jeho skupinou a na mě moje vysněná práce. Vždycky jsem chtěla dělat tohle, pomáhat lidem. Pracovala jsem jako dobrovolnice v nemocnici, zatímco studuji zdravotní školu v Londýně.
"Faith!" vykřikl a oba jsme se vydali k tomu druhé. Když jsme došli k sobě pevně jsme se objali. Usmál se na mě.
"Tak co LA?" zeptala jsem se ho a on se usmál.
"Bylo fajn," řekl, "Co ty?" zeptal se mě.
"Ráno jsem byla v nemocni a Gale tam všechny pořádně napálil," řekla jsem a při té vzpomínce jsem se uchechtla.
"Gale?" zeptal jsem mě podezíravě Harry.
"Jeden z dalších dobrovolníku," řekla jsem a to už jsme docházeli k mému autu.
"To auto vypadá čím dál hůř," rýpnul si Harry a rozesmál se. Měl pravdu. Byl to starý Mini, kterého jsem zdědila po mamce. Ty nejlepší chvíle měl už za sebou. Vybledlý modrý lak se z něj zdrbával a odhaloval nažloutlou bílou barvu.
"Tak tak platím byt, nemám na to si pořídit nové," odvětila jsem mu naštvaně a on se na mě usmál a dal svoje zavazadlo do kufru auta.
"Já to nemyslel špatně." Podrbal se ve vlasech.
"Jasně," řekla jsem a sedla jsem si na sedadlo řidiče, dala klíčky do zapalování a na třetí pokud auto nastartovala. Jeli jsme mlčky směrem k Harryho bytu. Ten byt jsem milovala. Byl neskutečně velký s obrovskými okny, ale to nejúžasnější byla střecha, kde si Harry udělal zahrádku. Stromy, kytky a dřevěná lavička se stolem tvořili neskutečně uklidňující prostředí. Zahnula jsem na ulici a zaparkovala auto. Vystoupila a pomohla Harrymu otevřít kufr.
"Díky," řekl a začal si mě zkoumavě prohlížet.
"Není ta co," usmála jsem se a chtěla si znova nasednout.
"Počkej," řekl a chytl mě za ruku, "Chci ti něco říct," dodal ještě a mě poskočilo srdíčko. Zkoumavě jsem si ho prohlídla a pak ho následovala do jeho bytu, k výtahu a nakonec i na střechu, kde jsem se posadila zatím co, on přinesl pití. Vzala jsem do ruk sklenici s limonádou a napila se. Byla studená a mnou projel chlad jako by nestačilo, že vzduch měl tak maximálně pět stupňů. Dneska bylo prvního dubna. Nikdy jsem tohle datům neměla ráda. Lidé si ze mě dělali srandu, ale i když jsem věděla, že to je jen hloupý vtip, brala jsem si to k srdci.
"Tak co potřebuješ?" zeptala jsem se ho a on se zhluboka nadechl a pak se na mě podíval. V očích měl jiskřičky naděje, měl je tam vždycky. Nebudu lhát, byla jsem do něj blázen, ale věděla jsem nebo si aspoň myslela, že u něj to tak není a nechtěla jsem zničit naše přátelství, tak jsem mu to nikdy neřekla.
"Asi chci abychom, byli víc než jen kamarádi," řekl a pak sklonil pohled.
"Vážně?" zeptala jsem se ho a on přikývnul na souhlas.
"Taky to tak mám, ale nechtěla jsem zničit naše přátelství," řekla jsem a v tu chvíli zvedl oči a já uviděla ten jeho úsměv, jiskřičky v očích a zmocnil se mě nádherný pocit. Přitáhl si mě k sobě a objal mě. Už mi nebyla zima, ale projíždělo mnou teplo. Nikdy jsem se takhle necítila. Jako by ze mě všechno spadlo a já konečně mohla svobodně dýchat. Pohladil mě po vlasech a pak mě na ně i políbil. Společně jsme potom sešli dolů a já se svalila na obrovskou bílou sedačku. Dívali jsme se na filmy i když jsem je moc nevnímala, spíš jsem se utápěla ve svých myšlenkách a dívala se po něm. Z pohledu, jen z pitomého pohledu mi naskakovala husí kůže. Skenovala jsem ho očima, když se otočil a podíval se na mě. Zazubil se a já v tu chvíli zrudla jako rajče. Sedl si blíž ke mně a dal ruku okolo mích ramen, já opřela hlavu o jeho rameno. Nic jsme neříkali, znali jsme se dobře. Věděli jsme o sobě snad všechno. Sama pro sebe jsem se usmívala a sledovala televizi. Čas ubíhal a mě se čím dál víc chtělo spát. Protřela jsem si oči. Harry se na mě podívat.
"Chceš jít spát?" zeptal se mě a já jen přikývla. Zvedla jsem se a šla do koupelny, vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe teplou vodu. Kapičky mi stékaly po těle a já si užívala každou další, která mi přejela po zádech. Zvedla jsem hlavu a voda mi tekla na obličej, smyla všech ten make-up a řasenku. Byla jsem to já. Když jsem vycházela z koupelny, měla jsem na sobě jen ručník, Harry mi nachystal na postel své tričko. Oblíkla jsem si ho ještě se svými kalhotkami, které jsem nosila pro případ nouze vždycky v tašce. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byla to obrovská ložnice s velkou postelí, která byla plná polštářků, a na dotek příjemné deky se zdáli neskutečně lákavé. Sedla jsem si na ni a poslouchala vodu, která byla slyšet z koupelny. S Harrym jsme se prohodili. Projela jsem rukou své tmavé dlouhé vlasy, které byli vlhké. Ještě pořádně neuschly. Povzdychla jsem si. Ani nevím proč, přišlo mi, že bych ted' měla být št'astná, ale přitom mě něco vnitřně děsilo. Ten pocit se nedal popsat jen tímhle slovem. Snažila jsem se jej zahnat, nahradit ho štěstím z toho co mám. Z toho co jsem dnes získala. Vlna energie mnou projela, když jsem uviděla Harryho, vycházel z koupelny v boxerkách a s mokrými vlasy. V tu chvíli jsem byla neskutečně ráda, že sedím. Usmál se na mě a sedl si vedle mě, chytil mě za ruku a já se na naše spojené ruce podívala.
"Nepřijde ti to divné?" zeptala jsem se ho a on se zadíval do země.
"Myslíš jako to mezi námi?" odpověděl mi otázkou, i když jsem to vlastně čekala.
"Jó," odpověděla jsem a on stiskl mnou ruku ještě víc a zadíval se mi hluboko do očí.
"Všechno je možné," řekl a pak mě políbil, byl to letmí polibek, který se proměnil v bitvu jazyků kdy na mě ležel a já se snažila ze všech sil popadnout dech. Nakonec jsem musela uznat porážku a on se jen vítězoslavně usmál a pak si lehl vedle mě. Nakonec jsme se oba v objetí usnuli. Byl to krásný pocit, usínal vedle něj, vedle kluka do které jsem byla vždycky blázen, jen jsem mu to neuměla přiznat a někdy ani sama sobě. Cítila jsem jeho dech, který mě lechtal na tváři. Spokojeně jsem oddychovala a bylo to po dlouhé době, kdy jsem spala celou noc, žádné noční můry. Ráno mě probudilo sluneční světlo, které proudilo do místnosti skrz velké okno s roztaženými závěsy. Zamrkala jsem a rozhlédla se po místnosti. Zvedla jsem se z postele a převlíkla se do džínů a svetru, co jsem měla na sobě včera. Vyšla jsem z místnosti a šla chodbou do kuchyně, která byla propojená s obývákem. Uprostřed ní stál Harry, už oblečený a dělal míchaná vajíčka. Zamířila jsem k němu a chtěla ho zezadu objat, ale on se ke mně otočil první.
"Snídaně?" zeptal se mě a já přikývla, chtěla jsem ho obejmout, ale on mě od sebe odstrčil.
"Co se děje?" zeptala jsem se ho.
"Víš ten včerejšek," řekl a podrbal se na hlavě.
"No?" řekla jsem nechápavě.
"Byl to jen aprílový žert, nic víc za tím nehledej," řekl.
"Cože?" vyhrkla jsem hned a do očí se mi drali slzy. Nebudu brečet, ne ted' a ne tady. Přikázala jsem si.
"Myslel jsem, že to bylo vzájemné," řekl a já v tu chvíli jen zavrtěla hlavou. Pro mě to nebyl jen hloupý žert.
"Pane bože," vypadlo z něj a úsměv mu zmizel z tváře. "Tys to myslela vážně," dodal.
"Jo," šeptla jsem a otočila se. Vzala jsem ze židle tašku a vydala se ke dveřím, otevřela jsem je a běžela po schodech dolů. Slyšela jsem, jak volá mé jméno, at' čekám, že se omlouvá… Všechno to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Cítila jsem se tak neskutečně trapně. Všechno to byl jen žert. Využil mě. Vůbec to tak nemyslel. Seběhla jsem těch osum pater jako kdyby se mi za zadkem kouřilo. Věděla jsem, že tu je výtah, ale potřebovala jsem ze sebe dostat ten vztek, to všechno. Dupání mi mělo pomoct, doufala jsem v to, ale marně. Otevřela jsem vchodové dveře a vyšla na ulici. Bylo ráno a Londýn se teprve probouzel. Potáhla jsem a konečně nechala stéct první slzu po mé tváři. Ten pocit ve mně, bylo mi tak strašně. Nikdy by mě nenapadlo, že on by mi tohle mohl udělat. Nedávalo mi to smysl. Šla jsem ke svému rozpadajícímu se autu a tam se vybrečela. Koukala jsem se směrem na východ slunce a přemýšlela co dál. Všechno co jsem měla, byl on. Byl to můj nejlepší kamarád. Nikdy jsem si nehledala nikoho jiného, protože jsem se spoléhala na něj. Potáhla jsem a nakonec nastartovala. Po dlouhé době auto zabralo na první pokus a já vyjela do probouzejících se ulic Londýna s pocitem, který mi rval srdce a zvonícím mobilem ve své kapse.


Btw vy jste to dočetli? Wááááá.:DD Miluju vás a budu vás milovat ještě víc, když zanecháte komentář nebo hvězdičku.:3 :D
MischelleS xxxx
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 And^^. And^^. | 1. april 2013 at 17:43 | React

Ahoj, do affs beru skoro každého, takže tebe taky beru :)*

2 Nando'ska Nando'ska | Web | 1. april 2013 at 19:18 | React

Beru tě do affs a uvidím jak se mi tu bude líbit :) zapiš si mě

3 Smiley ^-^ Smiley ^-^ | Web | 2. april 2013 at 14:42 | React

Hezký příběh! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.